Jak určitě všichni víte, protože jsem to říkal v Dobrém ránu, nebo něčem takovém, tak jsem se rozhodl v letošní sezoně závodit primárně na půlkách. (Půlky jsou triatlony dlouhé polovinu vzdálenosti Ironmana, tedy 1,9km plavání, 90km cyklistika a půlmaraton). Letos už mám za sebou tři závody na této distanci – Challenge Cesenetico, Czechmana a mistrovství Evropy. Věřím, že tato skutečnost ze mě dělá člověka dostatečně erudovaného k tomu, abych vám všem mohl radit. Za pár dní navíc startuje Ironman 70.3 Hradec Králové, takže mé hlubokomyslné rady jistě rádi uvítáte, pokud se tam chystáte závodit. Vše jsem shrnul do tří nejdůležitějších bodů, které bych si sám přál znát před sezonou. Mohla by se totiž pak vyvíjet  úplně jinak. Rozhodl jsem se ale, že nebudu nic tajit a prozradím vám, co jsem se naučil. Věřím, že by vám to také mohlo pomoci (kdybyste se o tom tedy dozvěděli tak o měsíc dřív, teď už vám to moc nepomůže).

1. Aerodynamika

„Jaké mám asi v závodě šance.“ Přemýšlel jsem během cyklistického tréninku týden před Czechmanem. V tréninku jsem se cítil docela dobře, ale přišlo mi, že na kole mi to nejezdí tak, jak bych si představoval. Vůbec jsem přitom nemohl přijít na to proč. Než jsem stihl nějaký důvod vymyslet, vletěla mi včela mezi brýle a přilbu. Žihadlo mi pak dala přímo do čela. Moc to nebolelo, takže jsem trénink dokončil, ale na žádný důvod mé horší cyklistické výkonnosti jsem nepřišel. Později večer mi začalo místo, kam jsem dostal žihadlo, dost opuchat.

Druhý den ráno jsem se vzbudil a skoro jsem nemohl otevřít oči. Čelo mi po včelím bodnutí totiž opuchlo tak, že jsem se mohl začít identifikovat jako jednorožec. Naštěstí to ale moc nebolelo. Rozhodl jsem se to proto ignorovat a dál normálně trénovat podle plánu.

Ten den jsem jel rychlé úseky na kole a poprvé za dlouhou dobu mi to fakt jelo. Během posledního úseku mi došlo proč. Opuchnutí, které se mi po včelím bodnutí na čele vytvořilo, totiž způsobilo, že jsem měl najednou mnohem aerodynamičtější tvar hlavy. Tehdy jsem si naplno uvědomil, jak skutečně důležitá je aerodynamika.

Do Czechmana mi bohužel opuchnutí splasklo, takže můj výkon na kole tam nebyl nic extra. Po závodě jsem se ale domluvil s Honzou Dubcem na tom, že mi pomůže aerodynamiku vylepšit. Pokud ho neznáte, tak Honza není včelař, jak by se možná mohlo podle předchozích odstavců zdát. Honza nastavuje posedy na kole tak, aby se vám na nich jezdilo pohodlněji a přitom jste jeli rychleji. (více zde: gurufit.cz).

2. Taktika

1

„Máme overbooking“. „Co to znamená?“. „To znamená, že pro tebe už nemáme místo v letadle“. Sdělila mi paní u přepážky KLM. „Odbavím ti ale zavazadlo a můžeš jít zkusit počkat k odletové bráně. Možná někdo nepřijde a do letadla tě vezmou“. Po této informaci už paní u přepážky neměla dost odvahy k tomu, aby mi řekla, že můj kufr má 9 kilogramů nadváhu a měl bych tak doplatit za jeho přepravu, přestože asi nikam nepocestuje. Tak mi ho radši odbavila zadarmo. Než se jí to ale podařilo, tak jsem zaslechl od vedlejší přepážky, že nebudu jediný pro koho už místo v letadle není. Letenku nedostal ani pán vedle mě. Ten ale na rozdíl ode mě neměl žádné zavazadlo k odbavení, a tak mohl k odletové bráně vyrazit dříve než já. V té chvíli jsem si uvědomil, že mám-li své šance na odlet zvýšit, tak musím být u brány dříve než on (nebo dříve než někdo z šesti dalších lidí, pro které také neměli letenky, jak jsem se později dozvěděl).

2

Abych celému příběhu dodal dramatičnost, popíšu ho z mého pohledu a tak, jako by se právě odehrával: „Sice umím běhat rychleji než muž, který byl u vedlejší přepážky KLM, ale vystartoval jsem později, takže musím dohánět ztrátu. Dobíhám ho ale už u letištní kontroly (nebo jak se jmenuje to místo, kde vám vyhazují pití). Řeší tam nějaký důležitý telefon (asi to, že nikam nepoletí) a ani u toho nestojí ve frontě. Bez problému ho tedy předbíhám a myslím si, že tím mám vyhráno. Jenže pak přijde další překážka.“

Občas mi někdo řekne, že profesionální sportovci jsou pro svět úplně zbyteční. Asi má pravdu. Myslím si ale, že existují i zbytečnější lidí. Těmi jsou třeba rozdělovači cestujících do front na letištní kontrolu.

„Jeden takový mě právě posílá do nejdelší fronty. Mé námitky o tom, že bych chtěl do jiné fronty, jsou v té chvíli naprosto zbytečné. Tady je totiž šéf on. Mého soupeře pak posílá do fronty nejkratší. Tím na něj znovu nabírám ztrátu.

Když projdu letištní kontrolou, tak co nejrychleji běžím k odletové bráně. Běžím tak rychle, že ani nestíhám kontrolovat, co mají ve slevě v duty free shopu. Po zhruba třech minutách běhu muže stále nikde nevidím. V tom mě napadá jedna podstatná věc: Nevím odkud mám odlet. Podívám se na nejbližší odletovou tabuli a zjišťuji, že běžím blbě. Nejednou mi to všechno dojde. Uvědomuji si totiž, že pro úspěch není důležitá jen fyzická připravenost, ale i správná taktika. Škoda, že jsem to nevědět v závodě o den dříve.“

3

Během plavání jsem na vedoucí závodníky ztratil zhruba půl minuty. Na kole mi tak stačilo jet své tempo a postupně se na čelo dotáhnout. A přesně to jsem neudělal. Místo toho jsem sedl na kolo a jel doraz. Na čelo jsem se tak dostal za chvíli. Ovšem, jak mi později došlo, začít 90kilometrovou časovku šesti minutami v maximálním úsilí není úplně ideální. Aby to navíc bylo úplně zbytečné, tak jsme na čele postupně zpomalovali do té míry, že jsme do depa po cyklistice přijeli skoro všichni závodníci společně. Vlastně to bylo tak, že kdo se do naší skupiny nedostal, ten ze závodu odstoupil.

Abych dokázal, že přepálený začátek cyklistiky nebyla chyba zaviněná nějakým náhlým pomatením smyslů, ale že jsem fakt idiot, tak jsem přepálil i začátek běhu. Vyhraný běžecký KOM na prvním kilometru byl sice příjemný, ale zbylých 20 kilometrů půlmaratonu potom příjemných nebylo.

Příště musím zvolit lepší taktiku. Je důležité si před závodem správně určit tempo, kterým zvládnu závodit a toho se držet. To je totiž v závodě skoro tak důležité, jako běžet správným směrem.

4

K odletové bráně jsem stejně přiběhl první. Ukázalo se totiž, že muž se kterým jsem celou tu dobu na letišti závodil, vůbec nezávodil se mnou. To mi došlo, když jsem znovu sprintoval kolem duty free shopu, ve kterém zrovna nakupoval. Stejně to ale bylo úplně jedno. U odletové brány jsme totiž stejně museli čekat na to, než začne nástup do letadla.

Nevím jestli to nějak na dálku zařídil Ota Zima z Fly4sports, který mi letenku zařizoval, když ale do letadla nastoupilo asi 10 lidí, tak na mě zavolala letuška a letenku mi dala.

Pokud vás zajímá jestli letěl i ten muž, se kterým jsem závodil na letišti, tak nevim a je mi to jedno.

3. Načasování (tento tip není vhodné zkoumat u jídla)

Když Kristian Blummenfelt proběhl v roce 2021 vítězně cílovou branou na Olympijských hrách v Tokiu, tak se pozvracel. Když jsem já uběhl prvních pět kilometrů běžecké části na závodě Challenge Cessenetico, tak jsem se taky pozvracel. Jak je ale možné, že Blummenfelt závod vyhrál a já jsem nebyl schopný závod ani dokončit? Po dlouhém přemýšlení jsem dospěl k tomu, že nejpravděpodobnější odpovědí je špatné načasování.

Tuto moji zvracející hypotézu potvrdili také Pepa Křivánek a Honza Šneberger. Pepa se pozvracel během cyklistické části stejného závodu v Itálii. Honza se pozvracel před startem závodu na Mallorce. Po doběhu pak oba dva shodně říkali, že jim zvracení závod pokazilo, přičemž ani jeden nezvracel v cíli. Tím by hypotézu vyvrátil.

Méně pravděpodobnou variantou mé nevolnosti během závodu v Itálii mohl být ale i úpal. Závod se totiž konal brzy z jara a panovali v podstatě letní podmínky, na které jsem z Česka nebyl zvyklý. Teď vím, že jsem měl jet do Itálie minimálně o týden dříve. Mohl jsem se tím lépe aklimatizovat na tamější podmínky a díky tomu lépe zvládnout i závod. I v tomto případně je ale na vině jen špatné načasování

Ironman 70.3 v Hradci z tohoto pohledu nepodceňuji. S aklimatizací na místní podmínky jsem začal už 19. září 1992. V plánu jsem měl začít s aklimatizací už o týden dřív, ale narušila mi ji oprava hradecké porodnice. Doufám, že se v neděli ukáže, že první týden mého života nebyl klíčový pro mou výkonnost o téměř 32 let později.