Moje poslední mistrovství Evropy do 23 let jsem se vydal do Španělského Banyoles.

Tradičně teplé počasí nás přivítalo už na letišti v Barceloně, odkud jsme se vydali do Girony, kde jsem měli zařízené ubytování. Cesta sice neproběhla úplně podle plánu a protáhla se na skoro celý den, ale krásné zázemí hotelu, kde mimochodem v minulosti bydleli i Lance Armstrong, Dany Martin, Tylor Hamilton a spousty dalších, mám náladu zase vylepšila.

Plavání se podle předpokladu odehrávalo bez neoprenu (voda měla 29,3 C ). Já jsem se na první bójce pohyboval na předních pozicích, ale při cestě zpět k výběhu, jsem udělal obrovskou chybu, kdy jsem v domnění, že plavu v nohách prvním plavcům, nekontroloval situaci na levé straně a posléze zjistil, že se přede mě, dostlala skupina více než 25 lidí. Ve druhém okruhu jsem si sice pozici o něco vylepšil, ale stejně to nestačilo na nic lepšího než na 3. balík. Na kole jsem se ale cítil výborně. Hned po nasazení treter jsem zalehl do hrazdičky a začal stahovat. Druhý balík jsem si sám dojel už na 2 km a hned nastoupil a dojel jsem si i do prvního. Bohužel i přes moji snahu o zvýšení tempa se ke mě nikdo nepřidal a tak nás brzy dojeli obě skupiny, ve kterých už jsem jednou byl. Nemělo cenu se pokoušet o nějaký nástup takto brzo a tak jsem si pouze držel pozici na čele a občas od střídal. K útoku jsem se poprvé odhodlal ve 4. z 5-ti okruhů s jedním Španělským závodníkem. Nenačasovoli jsme si nástup ale moc dobře a byli jsme dojeti po méně než kilometru.  S touto situací jsem se ale nechtěl smířit a tak jsem 5 km před cílem ujel sám. Do 2. depa jsem přijel s náskokem asi 25 sec na skupinu. Jen jsem ale seskočil z kola dostal jsem křeč do hamstringů… V depu jsem strávil více než minutu a pak se spíš “belhal” na 1. občerstvovací stanici. Pomalu jsem se začínal zase rozbíhat, ale psychicky zlomený, jsem závod dokončil pouze s povinnosti na 36. místě, nedařilo se ani Frantovi, který dokončil závod 40.