Můj blog již neměl takovou kvalitu,
alespoň nabýval jsem těch pocitů,
proto rozhodl jsem se něco změnit,
celý článek v báseň proměnit.
Snad všichni ti co milují poezii,
nebudou po přečtení žádat eutanázii.

Hradec Králové

Poslední článek končil jsem v Kitzbühelu, 
teď čekat mě bude reprezentace oddílu.
Na můj oblíbený Český pohár se vypravím,
svou reputaci tam snad napravím.
Nejdříve však jsem se domů na léto vrátil,
a Hradec mě opět plně uchvátil.
Město je to vážně úžasné,
ač nikoho tu neznám v době současné.

Na koupaliště Flošnu jsem denně chodil,
ač občas mě tam nějaký prsař do hlavy uhodil.
Kdo dovolit pronajmout dráhu si nemůže,
jistě dobře zná podobné obtíže.
Krytý bazén v Hradci taky funguje,
jenže v něm to prostě neopaluje.
Když pak vybrat mezi těmito bazény si mám,
kopanec do hlavy radši schytám.

Něco napsati bych měl i o běhu a kole,
oboje je v Hradci dost v pohodě, ty vole,
Aspoň malé kopce postrádám tu někde doma,
stejně tak, jak nové znění zahrádkářského zákona.
O tréninku jsem toho sic nenapsal moc,
přesto dám závodům teď přednost

Příbram- MČR olympijský triatlon

Snad nezním jako Tom Budka,
v televizi též vždy vyzradí výsledky zprudka,
však když do Příbrami Jan Volár přijede,
jen o druhé místo se pak bojuje.
Letos opět nebylo tomu jinak,
jediný rým napadá mě – eskymák.
Zpět však k samotnému závodu,
já vyhrál ho ze dvou důvodů.
První je, že nejlepší jsem byl,
druhý důvod jsem neobjevil.
První letošní titul jsem tak získal,
přesto jsem se večer neztřískal.
Závodit ve štafetách v neděli jsem musil,
alkohol navíc jsem ještě nikdy neokusil.
Oslavujíce a jen mládím opit,
večer rozhodl jsem se v depu hlavu sklopit
Přespal jsem venku jako bezdomovec,
asi nevypadal jsem jak profesionální sportovec.

Ještě jednu věc zmíniti musím,
svou hloupost tím neukázat se pokusím.
Asi mě za to doma moc nepochválí,
klíčky den na autě položeny zůstaly.
Však lidé příbramští mi auto nezcizili,
ač nebylo k tomu třeba moc úsilí.
Velké poděkování organizátoři zaslouží,
jistě je to přesně to, po čem touží,
Děkuji a chválím i příbramský lid,
že neprovedl mému autu úklid.

Račice- MČR v supersprintu

Když do Račic Jan Volár přijede,
jen o druhé místo se pak bojuje,
už jste to sic jednou slyšeli,
přesto se to ještě objeví.
Možná opakovat rýmy je dost trapné,
ale nic lepšího mě teď už nenapadne.
Mých rýmů schopnosti jsou slabé,
Navíc mi z toho už docela hrabe.

Vězte tedy, že jsem závody zvládl,
všechny tři své starty jsem ovládl.
Opravdu třikrát jsem tu závodil,
a všechny ostatní jsem si povodil.
Nechci vědět, co soupeři moji by mi teď řekli,
však v Račicích před mým výkonem klekli.

Ještě řeknu o tom, kde jsem nebyl,
o Tokiu bych vám teď něco sdělil

Olympiáda

Víra, že na olympiádu se dostat mohu,
nestačila mi na splnění tohotu úkolu.
K nominaci chybělo mi hodně,
nekonal se tak žádný let východně.
Však nikterak tragicky to neberu,
z jednoho prostého důvodu.
sic pochválen za něj nebudu,
ale přesto ho tady teď uvedu.
Nechci ale vyznít tak pesimisticky,
berte mě radši víc sarkasticky.

Větší myšlenka se za olympiádou má skrývat,
v Tokiu ani Japonci se nemohli přijít dívat.
Takhle jistě si to nepředstavovali,
když k uspořádání her je vybrali.
Olympiáda má býti o spojení těla a ducha,
teď stala se z toho jen sportovní muka.

Možná kdybych se na olympiádu nominoval,
jinak bych teď o hrách se zmiňoval.
Na další snažit se nominovat budu,
ale to teď nechám na osudu.
Japoncům však ke cti že olympiádu uspořádali,
ačkoliv velkolepější plány s hrami spřádali.
Já je ani moc neprožíval,
občas ani na výsledky se nedíval.
Ale triatlon jsme si ujít nenechali,
s kamarády venku ho sledovali.
Vzali jsme si televizi ven,
proč? protože můžem!
Koukali jsme celé dvě hodiny,
jedli u toho ruské zmrzliny

WTS Montreal

Do Kanady jsem jel hlavně kvůli štafetám,
kdyby ty tam nebyly, tak tam nelétám.
Ač zdá se to teď možná divný a složitý,
pro další olympiádu to byl závod důležitý.
V žebříčku posunout jsme se potřebovali,
abychom v nominačních závodech za rok vůbec startovali.

Cesta nebyla úplně bez problému,
na hranicích dělali nám dost problémů.
Po příletu do systému se musíte přihlásit,
do připravených počítačů své údaje nahlásit.
Aby na sebe lidi u počítačů neprskali,
tak jen každý druhý stroj zapnutý nechali.
Jenže když počítačů jde jen polovina,
fronta na ně spíš tržiště připomíná.
Půl dne jsme tak na letišti čekali,
než přes kontroly jsme se dostali.
Ve skutečnosti trvalo to asi hodinu,
ale tohle se mi víc hodilo do rýmu.

Pak nás čekalo několik dní v karanténě,
já se na to docela těšil, víceméně.
Dokonce jídlo nám až na pokoj nosili,
vše jsme tak měli bez jakéhokoliv úsilí.
Jen občas na trenažerech jsme jezdili,
u toho si pevnými linkami cosi sdělili,
Kdo snad neví co to pevná linka je,
podívejte se na Netflixu na seriál Přátelé.

První velké vzrušení v Kanadě nastalo,
Když v mém záchodě něco zůstalo,
Nešlo mi totiž splachovat,
Pět opravářů na to pak museli povolat.
Hotelovým expertem na záchody jsem se tak stal,
napište, kdyby vám podobný problém nastal, (po tom co jste se vy💩💩💩.)

Ať celý článek není jen o záchodě,
Zmíním zde ještě něco o závodě.
Měl jsem zdravotní problémy
Můj výkon i proto byl šílený.
Nechci zníti však moc nelibě,
Ale bylo mi jak v Bečvě je rybě.
Přesto naše štafeta skončila sedmá,
O slušný výsledek se u nás jedná.

LIVIGNO

I letos na vysokohorské soustředění jsem se vypravil,
a měsíc ve svém oblíbeném Livignu jsem strávil.
Soustředění přerušil jsem jen závodem v Brně,
tam další titul už připravovali pro mě.
První tři dny jsem byl ale ve Svatém Mořici,
nemám však mnoho, co o něm říci.
S sebou jsem vzal Filipa Václavíka,
ach, jak vystihnout tohoto mladíka.
Řekněme, že muž je to jistých mravů,
což píši ale jen tak pro představu,
nevím totiž, co to vlastně znamená,
však při pohledu na něj se ženám podlamují kolena.
Asi po přečtení tohoto nebude mít moc radost,
snad se u žen k němu projeví slabost.

Filip sic mě dost rozčiloval,
ale asi si to ani neuvědomoval.
V Livignu naštěstí na jiné myšlenky jsem přišel,
pomohlo když Filip cestu na bazén nenašel.
Navíc tam jsem potkal Danču, Davida a Kiky,
kteří dělali mi na tréninku společníky.

Tréninku hodně jsem tam zvládl dát,
proto nemám teď moc o čem psát
a právě z toho důvodu,
vrhneme se na pokračování tématu záchodů.

Když už na cestě do Brna jsme byli,
v Rakousku na záchodech jsme zastavili.
Na některých pisoárech jsou obrazovky umístěny.
snad feministky nezačnou nadávat, že nemají je i ženy.
Někdy dokonce je tam i takový fotbálek,
proudem pak strefujeme se do branek.
Teď si nechci snad ani domýšlet,
jaké záchodové hry by v EU museli vymýšlet,
aby je mohli hrát i ženy
a nedělali s tím žádné problémy.

Brno- MČR sprint triatlon

I do Brna když Jan Volár přijede,
jen o druhé místo se bojuje,
Kdyby písnička a ne báseň tohle byla,
jistě refrénem by tuto část prohlásila.

Pokračovat budu teď chvíli v tomto zamyšlení,
co kdybych jejím autorem nebyl já, ale někdo jiný,
třeba Richard Krajčo kdyby rozhodl se text dodělat,
teď napsal by metronom tempo rytmů na inzerát.
Oceňuji, když vymýšlet si vlastní slova někdo zvládne,
ač pochopení textu, pak vůbec není snadné.
Tato myšlenka je však vskutku smyslu prostá,
tak jako Krajčových písní je většina naprostá.

Nic z toho nemá spojitost se závodem,
řekl jsem to jen tak mimochodem.
Myslím však, že stejně nikoho nezajímá,
jaké to je vidět závody mýma očima,
pokud však ano napište mi,
já do příště na tom, nic nezměním.
Vězte však, že vyhrál jsem i v Brně,
už třetí titul byl to tak letos pro mě.

Do Livigna zpět jsme chtěli vyrazit hned,
na vyhlašování však jsme se museli zdržet,
Dlouhá cesta nás totiž měla čekat,
proto museli jsme co nejvíc spěchat.
Užívali jsme si proto pódium,
Jak ČSSD kauzu Lithium.

Livigno vol.2

Jako mistr Yoda vám to teď radši povím,
ať víte, že k důležitým věcem mluvím.
Hodin osm cesta dlouhá čekala nás,
do Itálie abychom tak dorazili zas.
Však na cestě silou provázeni jsme byli
a do Livigna cestou jsme se nezabili.
Dorazili vskutku jsme až nad ránem,
posilněni byli jsme kávou a banánem.

O Livignu bych měl teď něco říci,
leží téměř na švýcarské hranici.
Trénovat zde má velkou výhodu,
to hned z několika důvodů.
Ve vysoké nadmořské výšce se nachází
přesto tu vůbec nic neschází.
Na kolo je to tu jak v ráji,
tedy pro trénovaného, jinak jste v háji.
Do Livigna bych se klidně přestěhoval,
život tam bych si vážně zamiloval.
Všichni lidé jsou tam tak hodní,
důvodem však není záměr obchodní.
Recept veselí lidí je tam prostý
daní za alkohol jsou lidé v Livignu prosti.

Soustředění jsem odtrénoval podle plánu,
teď patnácté místo ve Varech snad zvládnu.
Tipovat však není tak nesnadné,
když vím jak závod dopadne.
Příště se o tom dočtete víc,
teď pro vás mám už jen… nic.