První polovina sezony je za mnou a já jsem zůstal daleko za svým očekáváním, zvlášť na mezinárodních závodech.  Nejvíce mě mrzí, že všechno jsem prohrál svými chybami. Nejlepší plavecká forma, kterou mám na bazénu, se mi nepodařila prodat ani v jednom závodě, na kole často padám a běžecky jsem nepředvedl nic. O depech snad ani nebudu mluvit, protože I tam jsem toho letos prohrál, co se dalo…

Od posledního závodu jsem se rozhodl dát si od závodění chvíli klid a srovnat si vše v hlavě.Taky jsem udělal rasantní změny ve svém tréninkovém plánu a odezva nenechala dlohuo čekat. První závod kterého jsem se zúčastnil byla kunětická 9. Velmi pohodová a přátelská atmosféra závodu mi dodala spoustu sil a výsledkem bylo vítězství, traťový rekord a obrovský příval motivace a energie do dalších závodů. Zjistil jsem, že nemůžu trénovat jako většina soupeřů, musím dělat spoustu věcí jinak, nebo spíše úplně obráceně a díky tomu teď věřím, že konečně můžu ukázat, co ve mě skutečně je. Konečně mě sport zase tak baví a moc se těším na závody. Již tuto neděli je to MČR ve sprint v Táboře a hned týden na to Akademické MS.