Edmonton

Už týden po ME jsem zase závodil, poprvé jsem se I S PASEM, dostal až do Ameriky. Konkrétně do Kanadského Edmontonu. (Abych si nepokazil reputaci, ztratil jsem alespoň telefon, ale poslední den mi organizátoři „pokazili statistiky“ a telefon našli).

Kanada se mi hrozně líbí, tedy alespoň v létě. Jsou zde hrozně milí lidé a všechno je velké, auta, jídlo lidé… Nejlepší je ale že všude mají burákové máslo…

Do Edmontonu jsem jel jenom na štafetu, můj závod tak trval pouze 20 minut s proto bych mohl článek natahovat jinde. Třeba bych vám mohl vyprávět, jak jsem se vloupal do našeho AirBNB, nebo jak se Čelda s repre trenérem pořád koukali na Pokemony na netflixu, ale nebudu. Původně jsem sice chtěl, ale když jsem si po sobě článek přečetl, tak jsem zjistil, že bych pak nemusel vypadat tak hustě jak si myslím že vypadám :).

Petra výborně rozjela závod a předávala mi na čele druhé desítky. Plaval jsem docela slušně, na kole jsem jel úplně na max. (zpětně si uvědomuji, že jsem se mohl více šetřit a připravit se více na běh, ale měl jsem strach, aby nás nedojeli o okruh a proto jsem jel co se dalo, štafetu jsem předával Janě na konci druhé skupiny. Jana i Čelda zabojovali a nakonec jsem dokončili 12. Sice z 12 dokončivších, ale to jen proto, že ostatní byli dojeti o okruh a museli odstoupit. My jsme byli hrozně spokojeni, vlastně myslím si že po vítězích, jsme byli druzí nejšťastnější v cíli. To je sice trochu smutné, ale alespoň je to vtipné :). Každopádně jsme vybojovali první OH body do štafet pro ČR a tak byla výprava docela úspěšná.