EP Dniepro – 1.místo

Na první červnový víkend, jsem měl naplánovaný SP v Cagliary, ale nedostal jsem se na startovku a tak jsem si jako náhradu zvolil EP Dniepro. V letadle jsem se naučil azbuku a připravil si nějaké vtipy o Ukrajině, ale ta mě „zklamala”, protože vypadala lépe než jsem čekal, a tak si vtipy si budu muset nechat do jiných zemí. Dniepro je vlastně poměrně moderní město s nádechem komunismu a jsou zde stále znát velké rozdíly mezi bohatými a chudými. Není problém na parkovišti vedle sebe vidět stát Porsche, Trabanta, BWM, koně… Už na letišti nás překvapilo, že jsme museli nastoupit do autobusu a jel 10m k terminálu. Mysleli jsme si, že je to nějaké nařízení, že se vždy musí jezdit autobusem k terminálu, ale pak jsme zjistili, že benzín je tam tak levný, že by byl hřích autobusem nejet. Levnější tam mají ale v podstatě všechno, proto jsem si “za ty prachy” nakupování na Ukrajině hodně oblíbil 🙂  

Plavalo se v řece Dněpru bez neoprenu, v pohodě jsem si ohlídal přední pozice. Na kole jsme zaútočili hned v prvním kilometru s Američanem Alecem Willomovskym a postupně si vytvořili až 40s náskok na hlavní skupinu. Běh byl celý po promenádě, kolem Dněpru. Přišlo nám fandit (nebo spíš, zrovna procházelo kolem) hodně lidí. Atmosféra byla skvělá a já jsem si mohl užívat běh na první pozici. Ohlídal jsem si náskok až do cíle a konečně vyhrál mezinárodní závod. V cíli jsem dělal asi 20 min rozhovory (které doufám nikdo nikdo neuvidí). Pak šel na antidopingové testy, fotil se s Ukrajinci, šel na vyhlašování (tam vůbec nevěděl, co mám dělat a překvapilo mě, že měli připravenou českou vlajku a dokonce i českou hymnu, protože jsem si myslel, že to mají jen na závodech, kde startuje Vendy :)) Potom jsem šel něco “dočůrat”  na antidopongovku a konečně na večeři.

Asi polovina startovky jsme letěli stejným letadlem domů, takže  byla docela sranda už na letišti. Poprvé jsem zažil, že nám vážili úplně všechno i příruční zavazadla a protože by jsme se nikdo nevešli do váhového limitu, tak jsme podváděli jak to šlo. Překvapivě nám to skoro všem prošlo a skoro nic jsme nedopláceli. Myslím, že teď už vím, jak do letadla propašovat klidně i bombu, takže pokud budete mít zájem, mohu o tom klidně napsat další článek ;). Protože, buďme upřímní, koho opravdu baví číst “seriózní” reporty ze závodů? Pak už jsme jen dojeli 8m v autobusem k jedinému letadlu na Ukrajině a letěli domů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *