SP Tiszaujváros

Aneb jednoznačně největší díra, kde se koná SP v triatlonu.

Ve čtvrtek jsme společně s koučem Danielem Noahem vyrazili do Maďarska na závod SP. Asi proto, že je to zbytečně blízko, tak nikdo jiný z ČR závodit nejel :). Cestu jsme si krátili natáčením fakt trapných videí na goPro a poslechem Hammerhead od The Offspring (jediná dobrá písnička na CD, které jsme našli v autě). Cesta přes Maďarsko byla hrozné peklo, 37C z okénka vidíte jen kukuřici na jedné straně a slunečnice na straně druhé a když se někdy Maďaři fakt odváží, jsou slunečnice na stranách obou :). Po sedmi hodinách jízdy jsme konečně dorazili do Tiszaujvárose. V teto vesnici žije asi tisíc obyvatel a není tu nic (to je asi největší lákadlo proč zrovna tady udělat SP : )). Večer po briefingu jsme skočili na večeři do jediné restaurace ve vesnici a pak se jeli ubytovat do vesnice Kisgi-blabla (asi 30 km daleko, ale nic blíž jsme nenašli ).

Závod zde probíhá netradičně.  V sobotu jsou 3 semifinálové rozjížďky s třiceti lidmi na startu a z nich postupuje 10 nejlepších do nedělního finále.

Ještě před závodem, přišlo největší překvapení v podobě příjezdu Terky Zimovjanové. (vice o jejím tripu naleznete na stránkách http://terizimovjan.blogspot.cz/2017/07/spontaneous.html)

Plavání probíhá v rybníčku, kde se plavou 3 okruhy, celkem 750 m. Od startu na první bojku je to 102m!, takže z triatlonu se stává spíše boxerský zápas. To není nic pro mě, já trénuju plavání. Před první bojkou jsem byl okolo 5. pozice a za ní okolo 25. pozice, protože po úvodním sprintu mě jeden ze soupeřů potopil pod vodu a pak mě polovina startovního pole doslova přeplavala, zatímco já se nejdříve smažil neztratit moc pozic a později se alespoň snažil dostat na vzduch. Tímto pro mě závod v podstatě skončil, sice jsem dokončil, ale po tomto plavání jsem nebyl v prvním balíku. Tam bylo 15 lidí a spolupracovali. My jsme jeli jen ve 3. Bylo tedy jasné, že o finále budou bojovat jiní. Po závodě jsem chtěl podat protest, ale rozhodčí mi řekl, že by mě stál 50 Euro a maximálně by diskvalifikovali toho, co mě potopil, postup do finále by to nezachránil. Tak jsme se radši sebrali a jeli pryč. Večer jsem si udělali výlet do města Miskolc, dali jsme si fakt hnusnou pizzu a podívali se do, překvapivě, hezkého centra. Večer jsme si dali pivo v betlémě a šli spát.

Ať nemusím psát a cestě zpátky, zde je, opět, odkaz na blog Terky Zimovjanové a tam najdete vše a možná ještě mnohem víc :). (Nejdřív mě napadlo , že bych její text zkopíroval, ale obávám se, že kdyby se najednou rapidně zvýšila kvalitativní stránka textu, věty by začali dávat smysl a zmizeli by všechny pravopisné chyby, tak by jste to asi poznali :)).

PS: Jak je to skutečně s Maďarštinou? Opravdu by mě zajímalo, jak se tam mezi sebou lidé dorozumívají. Po 5ti dnech v Maďarsku jsem neodposlouchali ani jedno slovo a to jsme se opravdu snažili. Začínám mít vážné podezření, že Maďarština ve skutečnosti vůbec neexistuje a jen si místní, dělají prdel z turistů a ve skutečnosti se baví třeba anglicky.